K reportáži o Terapii pevným objetím
v pořadu Soukromá dramata

Korespondence manželů Andělových a reportéra Josefa Klímy

Otevřený dopis reportérovi Josefu Klímovi
k reportáži o Terapii pevným objetím v pořadu Soukromá dramata

(V Brně dne 15.9.2011)

Vážený pane Klímo,
vyjadřujeme svůj názor na Vaši reportáž o TPO, která byla odvysílána v televizi Prima dne 13.9.2011 v pořadu Soukromá dramata.

Jsme rodiče 2 synů, jeden je zdravý třináctiletý kluk a druhý je desetiletý autista Marek, jehož záběry z filmu „ Mámo, táto, obejmi mě“ jste použil ve své reportáži. Cítíme se dotčeni, poškozeni a rovněž si myslíme, že televizní diváci jsou negativně ovlivňováni.

Záběry z terapie, která trvala cca 2h, jsou vytrženy z kontextu. Pasáž, kterou jste použil, byla opravdu na hraně. Měl byste si uvědomit, že v tomto emočním vypětí, kdy syn kousl maminku, je její reakce plně emoční, ale je kontrolovaná terapeutem, který je přítomen po celou dobu, v našem případě samotnou paní psycholožkou Prekopovou. Možná, že jste si nenašel čas zhlédnout celý film, abyste se vcítil a abyste Vy i diváci na vlastní oči viděli, že již v průběhu terapie a bezprostředně po ní se Mareček uvolňuje a otvírá kontaktu.

Problematika TPO je celkem široká a myslíme si, že v této krátké reportáži nelze vše vysvětlit a uvést na pravou míru. Víme, že vaše reportáže jsou založeny vždy na tvrdých faktech, ale tentokrát jste se nechal ovlivnit negativním pohledem na tuto terapii. TPO je převážně o emocích a bezpodmínečné lásce. Fakta jsou skryta hodně hluboko a najde je jen ten, kdo si dá ten čas a chce je najít.

Tyto záběry jste použil bez vědomí autorů a rovněž nás jako aktérů. Dále je zajímavé, že jste je konzultoval s řadou odborníků a rodičů autistických dětí, ale nenašel jste čas a možná i odvahu kontaktovat nás, abyste se zeptal na naše zkušenosti a co nám i synovi terapie přinesla. Namísto toho jste nechal záběry našeho syna komentovat jinými lidmi, kteří nemají s pevným objetím žádné osobní zkušenosti a samozřejmě řeší jen své vlastní problémy. Záběry jsou staré již 5 let a můžeme Vám sdělit, že od doby, co jsme terapii podstoupili, se chování syna zásadně změnilo - jeho hyperaktivita se značně zmírnila, začal navazovat citový vztah, projevoval radost i smutek, začal lépe komunikovat s ostatními lidmi, zajímat se o vše kolem sebe. Mohli jsme začít žít jako "normální " rodina - trávit společně volný čas a prožívat radostné chvíle s oběma dětmi.

Rovněž jsme přečetli několik knih od paní dr. Prekopové, zúčastnili se jejích přednášek a vyslechli její odborné a osobní rady. Vše nám velmi pomohlo v řešení denodenních problémů a těžkých situací, které život rodině s autistickým dítětem přináší. Také jsme pochopili, že některé výchovné přístupy k dětem a komunikace v rodině nejsou správné a stále se učíme je zlepšovat.

Terapie pevným objetím a filozofie PhDr. Prekopové nám velmi pomohla, změnila nám všem život k lepšímu, tj. k pochopení sama sebe i druhých, za což jsme jí velmi vděčni.

Rovněž chceme poděkovat vnímavým a trpělivým pedagogům základní školy Štolcova Brno, kterou syn navštěvuje již šestým rokem a kde se mu dostává patřičného vzdělání tím správným způsobem.

Podle našeho mínění je reportáž neobjektivní, jednostranná a neprofesionální.
Přesto se na Vaše reportáže rádi díváme a vážíme si Vás jako odborníka, který zveřejňuje různá zajímavá témata a nadále je budeme sledovat.

Yveta a Radomír Andělovi
rodiče

E-mailová odpověď Josefa Klímy

Od: "Sobotková Marcela"
Komu: "Andělovi"
Datum: 20.09.2011 19:15
ředmět: RE: Otevřený dopis

Vážení Andělovi, je mi líto, že Vám má reportáž připadla neobjektivní. To,
co jsem zamýšlel, bylo právě vnesení objektivní diskuse do problému, který
byl naopak dosti jednostranně až oslavně zpodoben zmíněným dokumentem a
který vzbudil nevoli u řady rodičů autistických dětí i odborníků. Ukázky z
dokumentu jsme naprosto legálně získali od autorů (a nositelů autorských
práv), ale měli jsme jak omezenou stopáž k použití, tak omezenou stopáž celé
reportáže, proto Vám možná přijde, že jsme použili jen malou část. A že jsme
v této omezené stopáži použili tu emočně nejdramatičtější je pochopitelné;
byl bych špatný televizní reportér, kdybych to nejdramatičtější vynechal.
Teď k dalším námitkám: už na školení terapeutů ve Svatém Janu pod Skalou
jsem otevřeně upozorňoval všechny zúčastněné, že jde o pořad, kde se
střetnou názory obou stran a že není v možnostech dvanáctiminutové
reportáže, kde má autor k dispozici dva natáčecí dny, aby tam bylo všechno,
co si obě strany přejí. A že už teď předpokládám, že budou možná s reportáží
nespokojeni. Byli s tím srozuměni a přesto dobrovolně souhlasili s natáčením
a řekli tam také všechny argumenty, které zastánci TPO vznášejí. Po samotné
reportáži mi volal pan doktor Šturma a děkoval mi za to, že jsem se snažil
být objektivní. Že Vám TPO pomohla, zmiňuje v reportáži paní Baudyšová. A
vzhledem k tomu, že jde o ženu se značnou reputací, není důvod, aby jí divák
nevěřil. Kdybyste tam vystoupili Vy (jakože to technicky opravdu nebylo
zvládnutelné), mělo by to jen ten důsledek, že bych musel vystřihnout a
nahradit vyjádření pana doktora šturmy, paní Baudyšové a další, abyste tam
mohli říkat v podstatě totéž: že TPO je skvělá a proč. Obsah informace,
která tam zní, by se nezměnil. Totéž se týká otázky, proč tam nemluví paní
Prekopová. Jednak v době natáčení v ČR nebyla a jednak opět zastánci TPO
říkají totéž, co říká v dokumentu ona. Dal jsem divákovi možnost, aby se sám
zamyslel nad tím, je-li TPO autistickým dětem k užitku či ke škodě a jestli
si někdo myslí, že bych mohl v tak krátké reportáži tuto otázku vyřešit,
silně mě přeceňuje. Začala diskuse, jejímž dokladem je i Váš dopis a doufám,
že se přesune i do dalších médií, veřejnoprávnějších, a také na odbornou
půdu. Přeju hodně zdraví Vám  i Vašim dětem Josef Klíma.

Reakce manželů Andělových na e-mail Josefa Klímy

Od: Andělovi
Datum: 29. září 2011 10:26
Předmět: Odpověď na osobní dopis pana Klímy
 
Vážený pane Klímo,
nevíme, zda jste náš otevřený dopis vůbec četl a odpověď, kterou jsme dostali, jste formuloval Vy, protože nám ji poslala paní Sobotková (  pravděpodobně z redakce Soukromých dramat ), nicméně musíme na něj reagovat a věřit, že si to přečtete.

Uvádíte, že jste měl na reportáž jen 12 minut. Shlédli jsme ji několikrát a musíme konstatovat, že některé pasáže jsou zbytečné a nicneříkající, jako např. zdlouhavé líčení života různých autistů a jejich problémů. Pokud byste něco z nich vypustil, zůstal by i krátký prostor pro naše vyjádření.
Myslíte si, že je to fér, nenechat krátce promluvit samotné rodiče, resp. matku, aby mohla sdělit, jak TPO změnila náš život a ukázat též syna, jak se mu daří?

Myslíte si, že je etické použít, dalo by se říci, ten emočně nejdramatičtější záběr z terapie ( který by měl být určen jen pro odborníky a terapeuty ), a přitom se nezmínit, že samotná terapie neprobíhá takto dramaticky, ale že následuje proces zklidnění a navázání citového pouta matky a dítěte? Pokud ukážete tento záběr, měl by zde být uveden i konec terapie z důvodu objektivnosti.

Myslíte si, že je normální pronést v závěru reportáže na školení terapeutů, po obejmutí se se všemi účastníky, slova : " Nepočural jsem se. " ? Zesměšňujete lidi, kteří se snaží ostatním pomáhat. 

Váš komentář mluví za vše, ukazuje, jaký máte vztah k této terapii a co o ní víte. Z celé reportáže je patrné, že jste se předem rozhodl TPO zdiskreditovat a natočil ji v tomto duchu.

Měl byste si uvědomit, že paní Prekopová svým učením pomohla mnoha lidem na celém světě, kdežto Vaše reportáž nepomohla nikomu a ničemu, jen pošpinila dobrou věc.

Vážíme si Vaší práce, ale budete-li chtít příště zpracovat nějaké podobné téma, tak nejdříve zvažte, dá-li se daná problematika pochopit do hloubky a natočit za dva dny, protože k natočení objektivní reportáže je potřeba daleko více času. Měl byste se  věnovat  spíše tématům kriminálním, to umíte, protože tam nejsou potřeba city, ale spíše fakta, se kterými umíte nakládat. Pro natočení  kvalitní reportáže, kde hrají roli vztahy mezi lidmi, psychika a emoce, byste měl nejdříve navštívit bez kamery a mikrofonu rodiny, které mají osobní zkušenosti a promluvit si s nimi, abyste je aspoň trochu pochopil a mohl o všem informovat nezaujatě.

Je to naposledy, co Vám píšeme a nemusíte nijak reagovat.

S pozdravem
Yveta a Radomír Andělovi